KR OFS Žďár nad Sázavou: Co nás trápí?

V posledním březnovém dni tohoto roku se v rámci okresních soutěží OFS Žďár nad Sázavou událo něco, co se ve fotbalovém světě bohužel občas přihodí. Jedno z utkání III. třídy nebylo dohráno kvůli napadení (inzultaci) rozhodčího. Událost vyvolala řadu reakcí, prohlášení a diskusí.

Fotbalové orgány a komise Okresního fotbalového svazu řešily a ještě budou řešit vzniklou situaci tak, jak jim to ukládají a umožňují platné předpisy a řády. Hráči a klub jsou potrestáni za svá provinění. Hosté získali po kontumaci utkání ve svůj prospěch tři body. Vítězem však není nikdo. Navíc zůstává po celé události pachuť něčeho nepříjemného, něčeho, co do fotbalového života nepatří.

Oba zúčastněné kluby mají v celé situaci celkem jasno – viníkem je rozhodčí, který připustil tvrdou hru a netrestal za hranice pravidel často sahající zákroky obou družstev, a nakonec ani nedokázal svými rozhodnutími dovést utkání ke zdárnému konci. Utkání podle zástupců obou klubů nezvládl. Výsledkem jeho působení na hřišti bylo udělení dvou červených karet domácím hráčům za hanlivé urážky, třetí ČK za HNCH a po dalším HNCH následné ukončení utkání kvůli napadení rozhodčího hráčem domácího klubu. Podle mnohých logické a vlastně jediné možné vyústění předchozích událostí.



A rozhodčí? Byl jím devatenáctiletý mladý muž, který byl na prahu své druhé rozhodcovské sezony. Byl jedním z mála, kteří se v současné době rozhodli trávit svůj volný víkendový čas na fotbalových hřištích. Nepočítal však s tím, že na hřišti jde mnohdy víc o emoce než o skutečnou hru. Že se k průběhu fotbalového utkání vyjadřují nejenom hráči, ale také funkcionáři mužstva a diváci. Nepočítal s tím, že mnozí často při utkání zapomínají na slušné chování. Nepočítal s tím, že fotbalová pravidla jdou stranou, pokud se to hodí té které straně. Po něm se jen chtělo, aby odřídil zápas jako superman, který chyby nedělá, umí si poradit v jakékoli situaci a nepodléhá emocím (na rozdíl od všech ostatních zúčastněných).

Na místě je otázka, proč neřídil utkání někdo zkušenější, někdo, kdo by si odpískal několik utkání pod vedením zkušeného rozhodčího a teprve po několika sezonách na pozici asistenta začal pískat jako hlavní rozhodčí? Odpověď je velmi jednoduchá – „nejsou lidi“. A bohužel ani nebudou. Stačí několik takových utkání a nebude, kdo by se pískání ve svém volném čase věnoval.

A je opravdu třeba hledat chybu právě u rozhodčího? Není problém úplně někde jinde? Není fotbalové utkání jenom obrazem celé dnešní společnosti? Tak jako chybí slušnost na hřišti, chybí v celé společnosti. Síla, troufalost, vulgarita nahradila toleranci, slušnost a respekt. A jsou mnohdy podnapilí diváci schopni objektivně vyhodnotit situaci na hřišti? Jsou toho schopni vůbec sami hráči. A proč je chyba, kterou udělá hráč, omluvitelná, ale chyba rozhodčího nikoli? Jako hráč, funkcionář nebo divák budete urážet hráče vašeho družstva za to, že neproměnil jasnou brankovou možnost nebo že svojí velkou chybou umožnil soupeři dosáhnout branku? Pravděpodobně ne. Takové věci se přece ve fotbale stávají a příště to ten hráč určitě provede lépe. V případě, že chybu, třeba i s mnohem menším dopadem na výsledek utkání, udělá rozhodčí, však bude zřejmě velká část zúčastněných méně tolerantní.


A nezapomínají hráči, fotbaloví funkcionáři a diváci, proč na fotbal vlastně přišli? Nebyla hlavním důvodem zábava, radost a potěšení z pohybu a výkonů? Dnes je tomu opravdu trochu jinak – cílem je vyhrát za každou cenu, a to i za cenu nedodržování pravidel, nedovolených zákroků, nepřiměřené obrany … A když se nedaří? Kdo za to může? Fyzicky nepřipravené mužstvo určitě ne. Vždyť rozhodčí jim několikrát překazil vyloženou šanci. Penalta měla být na naší straně, nikoli na jejich.

Dalším velkým problémem je také neznalost pravidel. V okamžiku, kdy rozhodčí písknutím přeruší hru a následně rozhodne o způsobu navázání hry, se velmi často stává, že družstvo, v jehož neprospěch je rozhodnutí přijato, dává najevo, že to rozhodnutí je špatné, že vůbec nemělo nastat, v ideálním případě že mělo být úplně opačné, protože náš hráč se prostě přestupku nemohl dopustit a naopak se přestupku dopustil soupeř. A to i ve zcela jasných situacích. Jakékoli rozhodnutí rozhodčího se stává terčem nevybíravé kritiky, často okořeněné urážkami. Od hráčů, od funkcionářů, od diváků… Kritici zřejmě vychází z toho, že oni pravidla fotbalu přece velmi dobře znají, protože se mu věnují mnoho let. Bohužel pro ně se fotbalová pravidla, jejich výklad a uplatňování na hřišti vyvíjí, takže mnohé z toho, co snad znají z minulosti, je dnes trochu jinak. Asi by v mnohých případech bylo vhodné věřit rozhodčím, kteří minimálně dvakrát za rok procházejí školením, při kterém jsou seznamováni se změnami pravidel, jejich výkladem a uplatňováním v praxi na hřišti.

Existuje vůbec někde rozhodčí, který by dokázal odpískat zápas takovým způsobem, aby byli spokojeni úplně všichni? Vždyť ani v naší nejvyšší soutěži, v níž je každý zápas snímán několika kamerami najednou, se neubráníme chybám ze strany rozhodčích. Tak proč chcete, aby se rozhodčí nižších soutěží stali supermany, kteří vše vidí, slyší a spravedlivě posoudí (a to bez pomoci kamerových záznamů). Fotbalu by jistě prospělo, kdyby si hráči, funkcionáři a diváci dokázali uvědomit, že rozhodčí těchto soutěží jsou pouze lidé, k jejichž výkonu na hřišti chyby pramenící z jejich fyzických možností, pravidlové (ne)připravenosti, (ne)schopnosti reagovat na vzniklé situace prostě patří.

Opravdu si tedy fotbaloví rozhodčí nezaslouží respekt ostatních účastníků utkání (nejen) na okresní úrovni?

Ve Žďáře nad Sázavou 17. 4. 2019.

KR OFS Žďár nad Sázavou